Nejprve se chci omluvit za tak dlouhou odmlku, ale příprava nového blogu, předvánoční shon, práce a Míša mě dost zaměstnaly, takže jsem to dřív nestíhala.

V tomto díle bych ráda rozebrala opět trošku kontroverzní téma a to porodní poranění  a epiziotomie.  Přečetla jsem mnoho diskuzí na toto téma a musím říct, že chvílema mi šel mráz po zádech... Upřímně jsem moc ráda, že můžu popsat osobní zkušenost ze strany rodičky i tu druhou stranu z pohledu  porodníka.

Nejdřív ale fakta...pojďme si říct jak se porodní poranění klasifikují a co to ta epiziotomie vlastně je.

Porodní poranění

Ve vaší propouštěcí zprávě z porodnice můžete narazit na následující pojmy popisující porodní poranění:

Sine vulnere – to znamená, že žádní poranění nebylo :-)

Laceratio comisurae posterior – jedná se o drobné poranění v zadní části poševního vchodu, většinou není třeba žádné ošetření

Ruptura perinei – jedná se o prasklinu v oblasti hráze, tedy poranění směřující od zadní části poševního vchodu směrem ke konečníku. Rozlišujeme čtyři stupně. První stupeň znamená natržení kůže. Druhý stupeň zahrnuje poškození kůže i podkoží. Obě předchozí poranění jsou poměrně jednoduše ošetřitelná .  Další dva stupně poranění můžou maminkám způsobit mnoho komplikací, protože zasahují do konečníku. U třetího stupně natržení hráze dochází k poškození řitního svěrače ( poranění třetího stupně je dále klasifikováno na a,b a c podle toho, jak velká část svěrače je zasažená). Poranění čtvrtého stupně již zasahuje až do sliznice střeva. Ošetření  spadá do rukou zkušeného lékaře a probíhá v celkové anestezii.

Epiziotomie

Epiziotomie nebo také nástřih hráze je nejčastěji prováděnou porodnickou operací.  Většinou se provádí tzv. mediolaterální epiziotomie. Je možné provést nástřih doleva či doprava – to záleží na zvyku porodníka, popřípadě na jizvě po předchozí epiziotomii. 

Světová zdravotnická organizace uvádí, že by počet epiziotomií měl být ideálně okolo 10 %. A ano musím tady souhlasit s odpůrci nástřihů, že v některých českých porodnicích sahá počet epiziotomií až k 80 %, což už je opravdu na pováženou. Také musím uznat, že jsem sama na lékařské fakultě několikrát slyšela, že nástřih zabrání většímu poranění a hojí se lépe než samovolná prasklina....studie ovšem tvrdí opak.  Přední české kapacity vám také potvrdí, že epiziotomie nesnižuje riziko poranění hráze třetího stupně. Tedy nástřih nezabrání poranění řitního svěrače. Co se týče toho hojení, tak tady bych trošku diskutovala.  Nedovedu si představit, že roztržená tkáň se zhojí lépe než hladký čistý řez – v tomto případě střih a musím říct, že jsem těch zhojených poranění viděla hodně a pokud je epiziotomie opravdu dobře ošetřená a zhojila se bez zánětlivých komplikací, tak často ani není vidět, že tam nějaká jizvička je. Oproti tomu u ruptur perinea jsou často vidět takové nehezké rozeklané vazivové pruhy na hrázi...nicméně to je většinou jen otázka estetická., kterou ale mnoho žen řeší.  

Epiziotomie by neměla být prováděna rutinně !!! To je jasná věc a další jasná věc je, že o jejím provedení by měl rozhodnout lékař.  Promiňte, ale já si nedovedu představit tu absurdní situaci, že jsem u porodu, hlavička je na hrázi, hráz je pevná, ozvy miminka jsou proklatě nízko a já místo abych rychle sáhla pro nůžky, tak sundám rukavice, dojdu si pro informovaný souhlas s provedením epiziotomie, poučím maminku, že se její miminko tak trochu dusí a poporosím jí, aby mi povolila udělat nástřih a možná i vakuumextrakci a možná i kleště, protože jinak je šance, že se její dítě hodně přidusí...úplně jsem si teď vybavila reklamu jednoho nejmenovaného telefonního operátora, kde pan Trojan v roli porodníka hlásí: ,,Tááák maminko a netlačíme, couváme, couváme....´´ No uznejte to je na hlavu... Přijde mi to stejné jako kdybych diskutovala s chirurgem jak velký kus appendixu chci uříznout... Ale na druhou stranu souhlasím, že mít rozstřižená rodidla jen tak pro jistotu bych určitě nechtěla.

Další věc, kterou bych ráda uvedla na pravou míru je často zmiňovaný nesmysl, že děláme epiziotomii, protože za to máme víc peněz. Tak tohle dámy ja absolutní nesmysl.  Za prvé na pojišťovnu odchází stejný kód při poranění druhého stupně jako při epiziotomii. Za druhé, my lékaři nejsme placeni od výkonu ale od hodiny. Takže když udělám zbytečnou epiziotomii a pak jí zašiju, tak jsem si jen udělala práci navíc, rozhodně jsem si tím nepřivydělala...a samozřejmě co je nejsmutnější, je to zbytečné trápení rodičky... A za třetí největší radost máme z nekomplikovaného porodu sine vulnere, tedy bez poranění...nejvíc takový výstavní porod potěší při službě tak okolo třetí hodiny ranní, když máte za sebou už tři císařské řezy a pět spontánních porodů...což je ve velkých porodnicích běžná noční bilance jednoho lékaře...

Co se týče traumatů a pocitů znásilnění, které ženy popisují v souvislosti s epiziotomií, tak musím říct, že moje zkušenost je někde úplně jinde. Pokud je nástřih proveden ve správnou chvíli, tedy v situaci, kdy je hráz maximálně napnutá, tak opravdu není nic cítit. Můžu to potvrdit jak vlastní zkušeností, tak i z druhé strany, kdy se mě maminky po porodu ptají, zda nástřih mají nebo ne, protože nic necítily. Co se týče šití, tak ano není to nic příjemného, ten ,,spodek´´ je celý bolavý po porodu a člověk už touží po tom dát si nohy k sobě...ale zase opich lokálním anestetikem funguje velice dobře a je cítit jen takové nepříjemné tahání.... Doba šití epiziotomie je prakticky stejná jako šití poranění hráze druhého stupně a je to cca 15 min. Jinak ještě k šití...tady je nejčastější dotaz rodiček: ,,A kolik tam mám stehů? ´´  Milé maminky na tohle nelze odpovědět, protože těch stehů je tam nespočet a to proto, že se nejedná jen o kůži....nastřihnutý je celý poševní vchod, takže šijeme pochvu, podkoží a kůži. Stehy jsou v několika vrstvách a každá vrstva se často šije jiným typem stehu, takže počítám kolik ,,tam´´ máte stehů je prakticky nemožné. Navíc každý lékař má svůj osobitý styl šití a každý používá jiný typ stehu.  Nicméně ten defekt, který je vidět zvenku na kůži je většinou dlouhý cca 2 až 3 cm.

Velmi důležitou až zásadní roli má hojení  porodního poranění i nástřihu. Tady na maminky vždycky apeluji stran hygieny. Časté omývání je totiž naprosto klíčové. Po porodu dochází k čištění dělohy a odchodu očistků, takže ta oblast je velmi náchylná k tomu, aby se infikovala a došlo k zanícení tkání, což je obrovská komplikace správného hojení. Je tedy velmi důležité omývat genitál několikrát denně. Hlavně po kojení – při kojení dochází k vyplavování hormonů, které způsobují stahy dělohy a tím odchází i více očistků a krev je jako živná půda pro bakterie.  Na začátku platí pravidlo méně je více, takže doporučuji prvních 14 dní omývat jen vodou bez mýdel.  Nelekejte se když vám do sprchy vypadne kousek nitě – je to normální, šije se samovstřebatelnými stehy, takže můžou vypadávat  Nebojte se omývat klidně desetkrát denně.  Já jsem takhle fungovala už v porodnici na oddělení šestinedělí. Vždycky jsem rychle skočila v košilce do sprchy, opláchla rodidla a šup ven. Otázka tří minut. Jde to i se řvoucím novorozencem ve vozíčku vedle sprchy... :-D Další věc jsou ty odporné porodnické vložky....mají svůj význam a je opravdu důležité je alespoň těch 14 dní používat a to proto, že jsou prodyšné a správné hojení vyžaduje vzduch...

A pokud je vše v pořádku a hezky se zhojí, tak po šestinedělí dávno nevíte, že jste nějaký nástřih měla...

Já se musím přiznat, že jsem ostuda a nedodržela jsem ani šestinedělí  a svá rodidla po nástřihu jsem použila k partnerskému sblížení už 3. týden po porodu...a bylo to úplně bez problémů...

Na druhou stranu musím říct, že jsem viděla i následky špatně zhojeného poranění a musím říct, že je to velice nepříjemné a následné chronické bolesti v oblasti hráze a poševního vchodu a silné bolesti při pohlavním styku jsou obrovským problémem, který zásadně snižuje dané mamince kvalitu života. Ale  to je otázka hojení.  K tomu může dojít jak po samovolném prasknutí hráze, ale i po nástřihu. Samozřejmě, že pokud je nástřih udělán rutinně a zbytečně, tak je to jednoznačně špatně a přidělává to mamince starosti a vystavuje jí to zbytečně riziku následků komplikovaného hojení.

Tak to je k tématu epiziotomie a porodních poranění zatím vše.

Mějte se krásně a těším se na vaše komentáře J :-)